na úvodní stranu  přidat do oblíbených  email    
index
NEWÚVODNAŠI PSIODCHOVYGALERIEPOTOMCIVIDEOČLÁNKYVÝSTAVYSHOPODKAZY
Úvod

Můj první pes byl kavkazák


Jak už tomu tak bývá,  kavkazák k nám přišel vlastně úplnou náhodou. A  je z toho láska na celý život


Derri se narodil 2.11.1990 v ruském městě Kursk. K nám přišel v únoru roku 1991. O tomto plemeni jsme v podstatě vůbec nic nevěděli, jen nám bylo řečeno, že "je to větší a ostřejší než německý ovčák". Zkušenosti jsme museli získávat sami každodenním soužitím, protože informací bylo tehdy velmi málo a ani kontakty na chovatele tohoto plemene jsme neměli. Bez zkušeností s tímto povahově velmi specifickým plemenem jsme se jistě dopustili ve výchově mnoho chyb. Nicméně Derri byl pes povahově naprosto perfektní, takže na jeho psychice naše výchova metodou pokus - omyl nezanechala žádné následky. Jako každý majitel většího psa jsme začali navštěvovat místní cvičák, ale tam jsme narazili na nepochopení. V té době se cvičilo podle služebních plemen a tento druh výcviku není pro kavkazáka vhodný. Přesto jsme ho absolvovali, takže Derri chodil na stopy, běhal revíry, kousal na rukáv, cvičil různé typy překážek, aport atd. Něco šlo lépe,  něco hůře, ovšem s ochotou ani nadšením to nebylo, a tak  jsme po nějakém čase na cvičák přestali chodit a procvičovali si sami pouze základní poslušnost. V listopadu roku 1993 jsme se zúčastnili bonitace a od roku 1994 jsme se začali účastnit výstav, na které jezdím dodnes, ať už jako divák nebo aktivně vystavuji. Derri nám dělal celý život jenom radost a je nám líto, že se nedožil vyššího věku - bylo mu 9,5 let.
Agáta k nám přišla jako 4letá v lednu roku 1997. Její majitelkou byla moje bývalá švagrová, takže Agáta nás dobře znala, byla již chovná a také odchovala vrh 12ti štěňat (chov.st. Huňatý medvěd). U nás se po tři roky účastnila aktivně výstav, získala českého a klubového šampiona aj., také byla vystavována ve třídě veteránů a odchovala další dva vrhy – A a B od Královny Támar. Agáta se dožila na kavkazáka docela vysokého věku, bez 3 měsíců 13ti let. Agátinu synovi jm. Anndys Huňatý medvěd chyběly tři měsíce do oslavy 15tých narozenin!
Ataman byl syn Derriho a Agáty – vrátil se nám jako 7mi měsíční štěně. Po třech týdnech u nás jsme mu našli nového majitele, ale jak se později ukázalo, ten se o psa nestaral. Ataman byl vyhublý a ve špatném zdravotním stavu. V srpnu roku 2000 jsme si ho vzali zpět a více než půl roku trvalo, než se zotavil. Ataman byl sice uchovněn, ale bohužel nikdy nekryl, což bylo škoda, protože to byl pes vynikající povahy - ostrý, ale dobře ovladatelný, bez projevů agresivity vůči majiteli v krizových situacích. Ataman se také aktivně zúčastňoval výstav, získal českého i klubového šampiona a mnoho dalších titulů, také jsme vystavovali ve třídě veteránů, kde získal titul český veterán šampion. Atík se dožil "jenom" 10,5let. Na všechny své psy – Derri, Agáta, Ataman – často a s láskou vzpomínám. Každý z nich byl jedinečná osobnost.
Benazír je fenka z našeho druhého vrhu po Agátě, kterou si od narození oblíbila mamka, tak u nás zůstala. Benynka je rodinný pes, má ráda klid a dlouhé procházky do přírody. Rušné prostředí jí nedělá dobře, a proto se zúčastnila pouze jedné výstavy jako štěně ve třídě dorostu. Později se Benynka odstěhovala s mojí mamkou do nového domova. Dožila se věku 11let a 3 měsíce.
Po dvou ušatých psech, zvyklá na kupírované ucho s krásnou medvědí hlavou, jsem si říkala, že další kavkazák musí být zase bez uší, i když jsem věděla, že se tím vzdávám možnosti vystavovat v Čechách.
Walcsinka se narodila v Maďarsku ve známé chov.st. Boszporuszi Naptüz, která se nachází u Debrecína, blízko ukrajinských hranic. Pro Walinku jsme jeli v září roku 2005, cesta byla sice dlouhá, ale stála za to. Viděli jsme mnoho krásných psů, velký dojem na nás udělal Endy (Walcsinky otec) jedním slovem medvěd! Walcsinka je velká a mohutná fena, se silnou kostrou, s krásnou typickou hlavou, ostré a dominantní povahy. Výstav se bohužel neúčastní, protože velice nerada jezdí autem. Walinka si ráda hraje, ovšem Atík už ve věku veterána neměl náladu na pubertální hrátky, a tak jsme se rozhodli, že je třeba pořídit Walince nějakého pejska na hraní. Walinka odešla za duhový most náhle ve věku 8let a 1měsíc. Její odchod nás natolik zasáhl, že téměř rok a půl byla naše smečka bez kavkazáka.
Zena je dalším přírůstkem do naší smečky. Asi jste čekali, že to bude zase kavkazák, ale tentokrát je tomu jinak. Pro Zeničku jsme nejeli daleko, chov.st. Krušnohorská se nachází v předměstí Litvínova a je více než třicet let rodištěm pravých a nefalšovaných německých vlčích špiců! Zenička se po pár dnech začlenila do smečky. Atík měl konečně svůj klid a Walinka novou hračku. Holky jsou dnes nerozlučná dvojka a mají se moc rády. Každý den se divím, co si ta malá nezbednice beztrestně dovolí a velká jí vše toleruje  - a to dokonce i věci, které  nesměl ani Atík. Prostě Zenička si Walinku dokonale omotala kolem tlapky. Zenička je velice živá a temperamentní, milá a přátelská, přesto ostražitý hlídač. Je to takové naše sluníčko. Pořád má dobrou náladu, ráda jezdí autem a výstavy jí moc baví. Už získala českého junior šampiona a v necelých dvou letech i českého šampiona. Na závěr letošní výstavní sezóny přidala ještě českého grand šampiona a klubového šampiona Klubu chovatelů špiců a tím završila svojí výstavní kariéru. Snad se příští rok dočkáme i štěňátek s "příjmením" od Královny Támar :o) Zenička odchovala za svůj život tři vrhy štěňátek. Radost nám dělala necelých 10let a zanechala nám tady svého syna Alfreda.
(8.11.2010)
Chtělo by se napsat rok se s rokem sešel, ale ono uplynulo 10 let a naše smečka je už dávno jiná ...

Alfred je syn Zeničky, z prvního vrhu, narozen v říjnu 2011. Pejsek byl zamluven, ale paní odběr stále odkládala, až si pro něho nikdy nepřijela a tak zůstal doma. Jako štěně to byl mamánek, takové rozmazlené miminko, pořád se držel máminy sukně. Feríšek je chovný pes a český šampion. Po dosažení veteránského věku jsme měli našlápnuto k zisku veteránského šampiona, to nám v roce 2020 překazila epidemie covidu - téměř všechny výstavy byly zrušeny. A co bude v roce 2021, to nikdo neví… Ale zúčastnili jsme se virtuálních výstav, které se začaly pořádat prostřednictvím facebooku po celém světě. Na nich Feríšek získal tituly nejlepší veterán ČR, Polska, Španělska a vítěze třídy veteránů v Itálii a Izraeli. Za tato vítězství si "vysloužil" ocenění Virtuální světový veterán šampion. Na svůj věk je stále velice živý a aktivní, tak jak se sluší a patří na správného vlčího špice.


Bájos
pochází se stejné CHS jako Walcsinka. Podobnost obou fen není náhodná - Bájina máma je sestra Walcsinky (mají stejnou matku Dajnu). Bája – celým jménem Tasa Bájos Kutya Boszporuszi Na
ptüz, narozená v září 2014, je to taková rezavá vichřice, která rozčeřila hladinu naší poklidné smečky. Stejně jako Walinka i ona nerada jezdí autem, a protože je opět kupírovaná a výstavy u nás jsou nepřípustné, tak zůstala doma na statku jako pes pastevecký. To znamená, že má na starost stádečko anglonubijských koz a každoročně se těší z jarních kůzlat. Nyní již jako dáma v letech je klidnější. V roce 2020 se Bája zúčastnila online výstav a za tři vítězství jí byl udělen titul Virtuální světový šampion. Bájos kutya (čti bájoš kuťa) znamená v maďarštině okouzlující pes a to ona opravdu je. A co přinesou další roky do naší smečky? To se teprve uvidí ...


nahoru

poslední aktualizace 8.11.2020
webdesign: www.chcistranky.eu