1-10 / 11-20 / 21-30 / 31-40 / 41-50 / 51-60
Nejstarší společenství - člověk a pes, autor: Ing. Jan Findejs
Pomiňme tentokrát vznik psa jako takového, o jehož vývoji bylo napsáno již mnoho úvah, ať průzkumem podložených nebo hypotetických, a podívejme se, alespoň v krátkosti, na jeho sblížení s člověkem, kdy pes byl sice již psem, ale ještě divokým. Společenství, které spojilo člověka a psa, je citové dobrodružství, které se datuje více než 15 tisíc let. Je to setkání, které spadá do doby, kdy lidé, stejně jako psi, lovili a bojovali, aby mohli žít. Sbližovala je skutečnost motivovaná hladem. Pes se potuloval kolem jeskyň a tábořišť člověka, aby posbíral zbytky, které člověk zanechal. Člověk brzy poznal, že pes, na rozdíl od jiných zvířat, se projevuje vcelku jako neútočný, ačkoliv byl divoký. Zatímco se všemi ostatními zvířaty museli lidé a i psi bojovat, aby si zajistili a uchránili potravu i život, naučili se brzy využívat síly společného působení při lovu i obraně. Počátky tohoto společenství byly diktovány vůlí žít a uživit se. Samozřejmě, že podle koncepce člověka to znamená, že pes měl právo na to, co člověku zbylo. Pes, který byl zvyklý na přísnou kázeň ve smečce, zvyklý podřizovat se jejímu vůdci a živit se tím, co smečce vůdce zanechal, přenesl prostě tyto vztahy na člověka a dobrovolně se podroboval.stáhnout celý článek .doc 153Kb
Nedostižitelný čich psa , autor: Ing. Jan Findejs
Chování a vlastnosti psa inspirovaly člověka od nepaměti k tomu, aby využíval svého oddaného přítele pro různé služby. Kynologie, nové odvětví zootechniky, se naučila kvality psa přesně rozlišovat a definovat. A tak i přes tisíciletý vývoj po boku člověka, i přes všechny změny v životních podmínkách, přes zásah do dalšího přirozeného vývoje, přes rušivé a riskantní soužití s člověkem, pes, který sice ztratil svou bojovnost, zděděnou po předcích, který v podobě dnešních plemen neumí žít již divoce a svobodně svým někdejším přirozeným způsobem, a který vyměnil psí smečku za kolektiv lidských bytostí, dovedl si v původním rozsahu zachovat právě ty vrozené vlastnosti, které se naučil člověk využívat, a které dělají psa právě psem. Tak např. sluch psa je nesmírně citlivý na ultrazvuk. Ucho člověka může vnímat zvuky s kmitočtem asi 18 tis. frekvencí za vteřinu, zatímco pes zachytí ještě zvukové vlny s kmitočtem 30 až 40 tis. za vteřinu, tedy zvuk, který již lidské ucho nevnímá vůbec. Zvuk, který člověk sotva uslyší na vzdálenost 20 metrů, zachycuje pes bezpečně na vzdálenost 100 metrů.stáhnout celý článek .doc 56Kb
Budeme mít štěňata. autor: Tereza Vojtová
Nechci se zde věnovat otázce krytí, protože to by byla úplně jiná kapitola, předpokládejme, že máme úspěšně nakryto, zhruba po měsíci můžeme zjistit pomocí ultrazvuku, zda je fena březí, pokud ano začíná nám tím plno starostí. Nejprve je třeba březí feně zvýšit krmnou dávku a přidávat vitamíny, není potřeba jí nějak zvlášť omezovat v pohybu, ba naopak nechat feně takovou aktivitu na kterou je zvyklá, sama pozná kdy je třeba zmírnit tempo. Asi 14 dní před porodem bychom měli začít fenu zvykat na místo – porodní bednu, měla by být dostatečně velká, aby v ní fena mohla pohodlně ležet na boku. Feny kavkazáka rodí většinou přesně na termín tzn. plus mínus dva dny od krytí, když tedy nakryjeme 15.3. můžeme vrh očekávat už 13.5. až do 17.5. ale nikdy ne dřív, např. o pět dní, pokud tedy vše probíhá v pořádku. Nenastanou-li žádné komplikace je fena schopná porod zvládnout sama, ovšem je lepší je-li přítomen majitel feny nebo někdo na koho je zvyklá a má k němu důvěru.stáhnout celý článek .doc 106Kb
Kolik jen má ten náš drobeček vážit? autor: Tereza Vojtová
Jednou se zdá, že ten náš kavkazáček je příliš obézní a snížit jeho váhu bývá někdy obtížné, pak je zase moc hubený a to i přesto, že krmení má dostatek.Kolikrát jste se už touto otázkou zabývali?, že nejednou! já také, proto jsem vypracovala přehled průměrné váhy štěňat v určitých obdobích věku, ovšem váš pejsek může vážit o něco více či méně, než bude dále uvedeno.stáhnout celý článek .doc 52Kb
Chovatelství je otázka etiky aneb proč se stále opakuji … autor: Tereza Vojtová
Je pořád ještě mnoho chovatelů, kteří opomíjejí a přehlížejí neblahé důsledky příbuzenské plemenitby, a co víc stále ji provozují! Některé kluby musely příbuzenskou plemenitbu zakázat stanovami – chovatelským řádem, když to chovateli nedá jakási chovatelská etika či obyčejný selský rozum. Jistě je pohodlné příbuzenskou plemenitbou relativně rychle a snadno docílit standardem požadovaný exteriér plemene, ale co zdraví a životaschopnost? Když tito jedinci umírají do věku 3-4 let, ale feny stihnou mít alespoň ještě 2-3x štěňata! Je to vůči novým majitelům neseriózní a nezodpovědnost přivádět na svět štěňata s předpoklady dědičných defektů v důsledku příbuzenské plemenitby. Jsou kluby, kde vládne naprostá anarchie, majitel může krýt fenu každé hárání, v podstatě čím se mu zamane, tedy i sourozence (např. po otci, k čemuž dochází opakovaně) a poradce chovu jen nečině přihlíží! Tento přístup se již podepsal na zdraví a délce života některých plemen, za mnohé uvádím např. irské vlkodavy, kde se průměrná délka života snížila o dva roky na 4 roky a 2 měsíce! v průběhu posledních 7 let, to už si myslím, že je velmi alarmující skutečnost! (viz. zápis z 9. zasedání P ČMKU ze dne 30. 10. 2003).stáhnout celý článek .doc 59Kb
Jak dobře vystavovat aneb pár rad (nejen) pro začátečníky, autor: Tereza Vojtová
Novou výstavní sezónu otevřela první letošní mezinárodní výstava psů v Brně, svojí premiéru tu měli jedinci z tříd dorostu a mladých, těm lze ještě odpustit nezcela bezchybné předvádění, ale na dospělé jedince, které majitel uškrcené vláčí kruhem, je to pohled velmi žalostný! Pes s ocasem pod břichem se plíží kruhem s jedinou myšlenkou, jak co nejrychleji z kruhu utéct, to není moc dobrá propagace plemene. Ne každý jedinec má vlohy pro vystavování, některý se to naučí a jiný se to nenaučí za celý život, pak nemá smysl takového jedince za každou cenu vystavovat, jen proto, že si majitel usmyslel, že chce mít doma na zdi zarámovaný diplom šampiona.
stáhnout celý článek .doc 107Kb
Kavkazák – kam směřuje chov?
V závěru loňského roku nám slovenská poradkyně chovu paní Soňa Badinská zaslala 13. číslo zpravodaje SKÁaRO (Slovenský klub ázijských a ruských ovčiakov), z něhož si dovolujeme nabídnout z našeho pohledu nejpodstatnější části volného překladu článku pana Jaroslava Gutka , kde se uvádí: V poslední době mezi majiteli a chovateli plemen v našem klubu (SKÁaRO) probíhá ostrá diskuze, jak ten, který jedinec má podle standardu vypadat. Mnozí ignorují, jak směr vývoje chápou ti nejkompetentnější tj. chovatelé v zemi původu. Z jejich názory bych vás chtěl seznámit a snad i poučit, zároveň uvést kam směřuje kavkazský pastevecký pes. Prosím, aby tyto názory nebyly chápány jako moje subjektivní, ale jako názor ruských chovatelů, v tomto případě p. Eleny Dolgové a p. Taťány Jagodkiny a dalších přispěvatelů do časopisu DRUG.stáhnout celý článek .doc 100Kb
O bratranci kavkazáka.
Také nás zaujal článek sice už staršího data (9. zpravodaj SKÁaRO), jehož obsah, si myslíme, je stále aktuální a týká se středoasiatů, autorem je rozhodčí József Hódosi, který posuzoval na klubové výstavě ve Skalici dne 9. září 2000. „Vaše pozvání jsem přijal s velkou radostí a s očekáváním, už i z toho důvodu, že kvalitu slovenských středoasiatů přihlašovaných na klubové výstavy v Maďarsku považuji v každém ohledu za velmi pozoruhodnou. Podle mého názoru nejsou rozhodčí v lehké situaci, ale ani chovatelé plemene, protože exteriér středoasiatů je výjimečně velmi heterogenní. Tento stav je výsledkem mnoholeté různorodé chovatelské práce. Na rozloze víc než polovina části Střední Asie, při velmi odlišných klimatických a krajinných podmínkách, u různých národů a samostatně žijících kmenů, ale stejným způsobem chovu se až do dnešního dne vyvíjejí pastevečtí psi různého exteriéru a zbarvení.
stáhnout celý článek .doc 56Kb
Evropská výstava 2003, autor: Jozef Janík
Po dlouhém váhání jsme se přece jenom vydali v neděli ráno na Evropskou výstavu do Bratislavy, tři hodiny trvající cesta za vydatného deště nebyla zrovna příjemná (totéž bylo na cestě zpět), ani více než jednu hodinu dlouhé popojíždění v koloně aut před výstavištěm Incheba na parkoviště (pro vystavovatele parkovné za 400,- Sk , návštěvníci platili 200,- Sk, dalších 100,- Sk bylo vstupné a katalog na jeden ze tří výstavních dnů přišel na 120,- Sk), pak hledání výstavní haly a kruhu - další půl hodina, ještě že se začátek posuzování zdržel, jinak bychom (ač jsme vyrazili s velkým časovým předstihem) přišli pozdě.
stáhnout celý článek .doc 62Kb stáhnout obrázkovou přílohu .doc 1,4 Mb
webdesign: www.chcistranky.eu